Malá zvěř je myslivecký termín označující druhy volně žijících živočichů, které svou velikostí nepatří mezi tzv. spárkatou zvěř (jelen, srnec, divoké prase atd.). Do malé zvěře se řadí především zajícovití, šelmy menšího vzrůstu, drobní savci a pernatá zvěř. Tento typ zvěře tvoří významnou součást mysliveckého hospodaření a regulace jejího stavu je důležitá pro zachování ekologické rovnováhy.

Dělení malé zvěře:

• Srstnatá malá zvěř – patří sem například zajíc polní, králík divoký, liška obecná, kuna lesní a skalní, jezevec nebo tchoř.
• Pernatá malá zvěř – zahrnuje bažanta obecného, koroptev polní, kachnu divokou, sluku lesní, holuba hřivnáče nebo havrana polního.

Lov malé zvěře:

Myslivci loví malou zvěř pomocí brokovnice, u menších druhů lze použít i kulovnice malých ráží (např. .22 LR). Používají se různé způsoby lovu:

• Ploužení – pomalý pohyb krajinou, kdy myslivec vyhledává zvěř.
• Šoulačka – tichý postup lesem nebo polími s cílem přiblížit se ke zvěři.
• Čekaná – lovec vyčkává na vhodném místě, kde se zvěř často pohybuje.
• Lov se psy – využívají se slídiči nebo honiči k vyhánění zvěře.

Význam regulace:

Malá zvěř je důležitou součástí přírody, ale její přemnožení může mít negativní dopady. Například přemnožení zajíců či králíků škodí zemědělství, přemnožené šelmy mohou ohrožovat jiné druhy. Proto myslivci regulují počty lovem, aby udrželi rovnováhu v přírodě.