Liška polární

Zvířata

Liška polární

Původ:
Liška polární (Vulpes lagopus), známá také jako polární či arktická liška, pochází z arktických oblastí severní polokoule. Patří mezi nejlépe přizpůsobené savce extrémním podmínkám tundry a polárních oblastí.

Specifika:
Vzhled: Liška polární má kompaktní tělo, krátké nohy, malé uši a hustou srst, která jí pomáhá zachovat teplo. Letní srst je hnědá nebo šedohnědá, zatímco zimní srst je hustá a sněhobílá, což lišce umožňuje splynout s okolím. Existuje také tmavší modrá barevná varianta, známá jako „modrá liška“.
Velikost: Délka těla je 46–68 cm, přičemž ocas měří 30–35 cm. Lišky váží 3–9 kg, přičemž samci jsou o něco větší než samice.
Chování: Jsou velmi přizpůsobivé a aktivní po celý rok, iv nejchladnějších podmínkách. Liška polární je všežravec, který loví drobné hlodavce (zejména lumíky), ptáci a jejich vejce, ale konzumuje i zbytky potravy větších predátorů či rostlinný materiál.

Zajímavosti:
Termoregulace: Liška polární má jedny z nejlepších izolačních vlastností mezi savci – její hustá srst a tuková vrstva jí umožňují přežít teploty až –50 °C.
Cestování: Lišky jsou schopny ujet velké vzdálenosti při hledání potravy – některé jedince zdokumentovali migrační trasy dlouhé až 4 500 km.
Kamufláž: Jejich sezónní změna barvy srsti je dokonalou adaptací na život v Arktidě, kde v zimě splývají se sněhem a v létě se skalnatým či travnatým prostředím.
Hnízdění: Lišky si vyhrabávají podzemní nory, které mohou být velmi rozsáhlé a často se používají po mnoho generací.
Výskyt:
Liška polární se vyskytuje v Arktidě, tundře a pobřežních oblastech Eurasie, Severní Ameriky, Grónska a některých arktických ostrovech. Obývá oblasti od nížin až po vysoké hory, kde najde dostatek potravy a úkrytů.

Lov lišky polární:
Historicky byla liška polární lovena pro svou hodnotnou srst, zejména zimní, která byla velmi žádaná v kožešnickém průmyslu. Dnes je lov v některých oblastech regulován, a to hlavně z důvodu ochrany populací. Některé regiony stále umožňují lov v rámci tradičního hospodářství a na podporu místních komunit. V současnosti se však častěji vyskytuje na farmách, kde se chová pro kožešinu, a je přísně chráněna v národních parcích a rezervacích.