Čínská kuše je jednou z nejstarších mechanických střelných zbraní na světě a hrála významnou roli ve vojenské historii Číny. Na rozdíl od evropských kuší se čínské modely vyznačovaly specifickou konstrukcí a mechanismy, které jim dávaly výhody v rychlosti střelby a jednoduchosti použití. Nejznámější variantou byla opakovací kuše (zhuge nu), pojmenovaná po legendárním stratégovi Zhuge Liangovi, i když princip tohoto typu existoval už dříve.  

Čínské kuše měly často horizontálně usazené lučiště a byly vyrobeny ze dřeva, bambusu a kovových částí. Mechanismus natahování byl někdy řešen pomocí pákového systému, což umožňovalo rychlejší střelbu oproti evropským kuším, které vyžadovaly složitější nabíjení. U opakovací verze bylo možné vystřelit několik šípů v rychlém sledu díky zásobníku umístěnému nad vodicí lištou. Tento systém sice snižoval dostřel a přesnost, ale zvyšoval rychlost střelby, což bylo výhodné v boji.  

Při lovu byla čínská kuše ceněná zejména pro svou tichost a sílu, což lovcům umožňovalo úspěšně lovit zvěř, aniž by ji vyplašili hlukem výstřelu, jako je tomu u palných zbraní. Byla používána k lovu menší až středně velké zvěře, jako jsou jeleni, divoká prasata nebo ptáci. U loveckých variant se často používaly různé typy hrotů – ostré na průbojné zásahy a širší, tzv. bodkiny, na způsobení většího zranění.  

Dodnes jsou čínské kuše oblíbené mezi tradičními lovci a historickými nadšenci. Moderní reprodukce často využívají lehčí a odolnější materiály, jako jsou kompozity a slitiny kovů, čímž se zlepšuje jejich výkon a životnost. I když dnes kuše nemají ve vojenském využití praktické uplatnění, v oblasti sportovní střelby a loveckých praktik si stále nacházejí své příznivce.