Původ:
Pakůň černý (Connochaetes gnou), známý také jako pakůň běloocasý, pochází z jižní Afriky, kde se původně vyskytoval na otevřených travnatých planinách. Jeho historická populace byla téměř vyhubena kvůli lovu a ztrátě stanoviště, ale dnes je úspěšně reintrodukován v rezervacích a loveckých oblastech, včetně některých částí Zimbabwe.

Specifika:
Vzhled: Pakůň černý má tmavě hnědou až černou srst, bílý ocas a výrazné zakřivené rohy, které mají obě pohlaví. Je menší než pakůň modrý, dosahuje výšky 110–120 cm v kohoutku a váží 110–180 kg.
Chování: Je známý svým teritoriálním chováním – samci si chrání své území, zatímco samice a mláďata se pohybují v menších skupinách.
Pohyb: Tento druh je vynikající běžec, schopný dosáhnout rychlosti až 80 km/h, což mu pomáhá unikat před predátory.

Zajímavosti:
Bílý ocas: Bílý ocas slouží ke komunikaci ve stádě, zejména během běhu nebo v době nebezpečí.
Hlasité volání: Pakone vydávají charakteristické zvuky podobné troubení, které jsou slyšitelné na velké vzdálenosti.
Odolnost: Tento druh je mimořádně odolný vůči suchu a dokáže přežít v oblastech s minimálním množstvím vody.
Výskyt:
Pakůň černý se dnes vyskytuje převážně v chráněných oblastech a soukromých rezervacích jižní Afriky. V Zimbabwe ho lze vidět na specifických loveckých farmách a v některých oblastech se savanovitým charakterem.

Lov pakoně černého:
Lov pakoně černého je atraktivní pro jeho unikátní trofej a výzvu, kterou představuje jeho rychlost a ostražitost. Lov se provádí hlavně v otevřených travnatých oblastech, kde je nutná trpělivost a přesná střelba. Nejlepší období pro lov je během sucha, kdy se pakoně shromažďují v blízkosti vodních zdrojů. Trofej zahrnuje rohy a krásně zbarvenou kůži.