Musketa je historická palná zbraň, která se používala především mezi 16. a 19. stoletím jako hlavní výzbroj pěchoty. Jedná se o dlouhou předovku s hladkým vývrtem hlavně, což znamená, že neměla drážky pro stabilizaci střely. Kvůli tomu byla její přesnost relativně nízká, zejména na delší vzdálenosti. Střelba z mušket probíhala pomocí černého střelného prachu, který se ručně sypal do hlavně, kam se následně vsunula olověná koule a upěchovala nabijákem.  

Mechanismus zážehu se během historie vyvíjel – nejstarší muškety používaly doutnákový zámek, později byl nahrazen kolečkovým a křesadlovým zámkem, až se nakonec objevily perkusní muškety, které umožňovaly spolehlivější odpálení výstřelu. Nevýhodou mušket byla pomalá kadence střelby, protože celý nabíjecí proces trval dlouhé sekundy, někdy i minuty. Z toho důvodu se vojáci často seskupovali do formací a pálili salvy, aby kompenzovali nízkou přesnost a rychlost nabíjení.  

Při lovu se muškety používaly především na větší zvěř, jako byli jeleni nebo divoká prasata. Kvůli absenci drážkování v hlavni a nižší přesnosti museli lovci často přistoupit k lovu na kratší vzdálenost nebo střílet do skupiny zvířat. Lov s mušketou vyžadoval trpělivost, dobré střelecké dovednosti a rychlé nabíjení, pokud první rána cíl nesložila. Přesto byla musketa ve své době revoluční zbraní a položila základ pro vývoj moderních palných zbraní, které dnes lovci běžně používají.