Král Bánova: lov jelena v říji na Slovensku

Na lov jelena v říji na Slovensku jsem se těšil celé měsíce. Čekalo nás pět dní v horách, společnost přátel a výprava s HEMING. Netušil jsem, že hned první ráno potkám svého životního jelena.

Byl jeden z těch únorových dnů, kdy člověku připadá, že jaro snad nikdy nepřijde. Šedivá obloha, déšť a chlad. Právě tehdy mi zazvonil telefon.

„Roman – Heming. Co děláš?“ ozvalo se na druhém konci. „Jakou loveckou výpravu letos naplánujeme? Nevyrazíme společně na jelení říji?“

Nemusel jsem přemýšlet ani vteřinu.

Lov jelena v říji má v sobě něco, co se těžko vysvětluje člověku, který nikdy nestál za rozbřesku v horách a neposlouchal hluboké troubení z okolních svahů. Když se k tomu přidá společnost dobrých přátel, je rozhodnuto.

Do odjezdu zbývaly měsíce. Já se ale začal těšit okamžitě.

Do slovenských hor za jelení říjí

Jaro vystřídalo léto a naše skupina na WhatsAppu postupně ožívala. Domlouvali jsme podrobnosti, posílali si postřehy i vtípky a připomínali si, že se výprava blíží. Pět dní mezi lidmi, kteří mají stejně jako já zelené srdce.

V pátek 18. září jsme po obědě konečně vyrazili. Představa pohodové cesty ovšem rychle narazila na páteční provoz. Dálnice byly ucpané a do hor jsme dorazili až za tmy.

Jakmile jsem vystoupil z auta, únava byla pryč.

Z temnoty se ozval jelen. Pak další. Troubení se neslo nočním údolím a odráželo od protějších svahů. Chvíli jsem jen stál a poslouchal. Přesně kvůli tomu jsme přijeli.

Následovalo přivítání s Romanem, Ivanem a našimi průvodci. Přípitek, seznamování, první vyprávění a plánování následujících dnů. Povídání se protáhlo dlouho do noci. Všichni jsme věděli, že ráno vstáváme brzy, ale nikomu se nechtělo spát.

Ranní šoulačka s Maťem

Budík zvoní ve čtyři třicet. Tentokrát vstávám okamžitě. Obléct se, vzít nejnutnější věci, pušku a vyrazit před chatu.

Mým průvodcem je Maťo. Veselý chlapík přibližně v mém věku, se kterým si od první chvíle máme co říct. Cesta horskými kotáry trvá asi pětačtyřicet minut, ale při povídání uteče rychle.

Maťo mi vypráví o jelenech, které má obeznané. Zná jejich pohyb a ví, co se v revíru během posledních dnů dělo. Pak zmíní jednoho mimořádně silného jelena. Objevil se tu už minulou sezonu, potom zmizel a dlouho o něm nikdo nevěděl. Až letos, na začátku říje, ho Maťo znovu zahlédl.

„Třeba budeme mít štěstí,“ říká s úsměvem.

Vystupujeme z auta a okamžitě slyšíme troubení. Jelen není daleko. Ten zvuk člověka zasáhne přímo do hrudi. V tu chvíli přestává existovat všechno ostatní. Jsou jen hory, ranní šero a jeho hlas.

Pomalu se rozednívá. Šouláme za jelenem, který se ozývá někde poblíž sjezdovky. Postupujeme opatrně, když ji najednou spatříme.

Laň. Snad dvacet metrů před námi.

Prohlíží si nás s nedůvěrou. Stojíme bez hnutí a čekáme. Po chvíli se pomalu otočí a odchází vzhůru do svahu. Teprve potom pokračujeme.

Jelen stále troubí.

Setkání, kterému jsem nemohl uvěřit

Maťo vykoukne zpoza terénní nerovnosti.

„Jeleň.“

Dívám se směrem, kterým ukazuje. Mezi větvemi zahlédnu siluetu. Jen na okamžik.

„Bože, to je on.“

Udělám další tři kroky a najednou ho vidím. Jelena, o kterém mi Maťo ještě před chvílí vyprávěl. Stojí ve svahu, mohutný a majestátní. Vedle něj laň. Oba se dívají naším směrem.

„Trúfaš si?“ nakloní se ke mně Maťo.

Ptám se na vzdálenost. Přibližně dvě stě padesát metrů. Dívám se na jelena a na prudký svah.

„To ne. Na takovou dálku ne.“

Zkusíme se přiblížit krajem. Postupujeme pomalu, chvíli jdeme, chvíli stojíme bez hnutí. Kryje nás jediná olše. Metr po metru se dostáváme blíž.

Když znovu vykouknu, jelen stojí uprostřed svahu jako socha. Vedle něj stále laň. Oba nás sledují.

Zakládám pušku do ramene a všechno kolem jako by zpomalilo. Ze svíráku jelena stoupá pára. Jeho dech se rozpíjí v chladném ranním vzduchu. Ten obraz mám před očima dodnes.

Podívám se na Maťa.

„Můžu?“

„Boha jeho, strieľaj.“

Snažím se zklidnit dech a soustředit se. Potom zazní rána. Odrazí se od protějšího kopce a vrací se k nám v ozvěně.

Jelen klesá. Po krátkém pohybu zůstává ležet.

Nastává ticho.

Maťo mě objímá a gratuluje. Já vlastně nevím, co říct. Některé emoce se do slov převádějí těžko.

Z protějšího svahu se ozve další jelen. Jedno hluboké troubení. Možná si to jen namlouvám, ale v tu chvíli mám pocit, jako by se loučil s králem, který právě padl.

Král Bánova a 225,13 bodu CIC

Čekáme asi čtvrt hodiny. Potom stoupáme prudkým svahem k jelenovi.

Když k němu přijdeme, několik minut jen mlčky stojíme. Dívám se na něj a stále nemohu uvěřit tomu, co se právě stalo.

Maťo se na mě podívá.

„Toto je tvoj zlatý jeleň.“

Chvíli mlčí a pak dodá:

„Král Bánova.“

Nepravidelný osmnácterák. Neuvěřitelně silný jelen, kterého jsem ještě ráno vůbec neznal a na kterého už nikdy nezapomenu.

Ještě dlouho u něj sedíme a znovu probíráme celý lov. Kde stála laň. Kde jsme jelena poprvé zahlédli. Jak jsme se přibližovali a jak mu od svíráku stoupala pára. Každý z těch okamžiků si chci uchovat.

Po transportu na loveckou chatu přišla další vlna emocí. Kamarádi se scházeli kolem trofeje, gratulovali a nevěřili vlastním očím. Vyprávění začínalo pokaždé znovu.

A když jsem se později dozvěděl výsledek hodnocení, musel jsem si ho nechat zopakovat.

225,13 bodu CIC.

Číslo, které mi potvrdilo, jak mimořádného jelena se mi podařilo ulovit. Kdykoli ho ale slyším, vybaví se mi především ono ráno. Prudký svah, chladný vzduch a Maťo po mém boku.

Pět dní mezi přáteli

Naše výprava tím zdaleka nekončila. Během dalších dnů se podařilo ulovit jelena i všem mým kamarádům. Každý si z hor odvážel vlastní příběh a svůj kus loveckého štěstí.

Právě společné chvíle pro mě dávají takové výpravě její skutečnou hodnotu. Brzké vstávání, cesty horami, čekání, večerní vyprávění na chatě a jelení troubení, které člověk slyší v myšlenkách ještě dlouho po návratu domů.

Velký dík patří Romanovi a celému týmu HEMING. Za organizaci výpravy, servis a péči, kterou nám věnovali. Především ale za lidi, kteří nás v horách doprovázeli. Jejich znalosti, zkušenosti a trpělivost byly součástí každého loveckého dne. Díky atmosféře, kterou vytvořili, jsme se cítili jako parta přátel na společné výpravě.

Zvláštní poděkování patří Maťovi. Právě on mě onoho rána vedl horským svahem za jelenem, který se stal mým životním.

Když se dnes v myšlenkách vracím k tomu zářijovému ránu, vidím stále stejný obraz. Ranní šero, strmý svah a jelena stojícího jako socha. Páru stoupající z jeho svíráku. Slyším ozvěnu v protějším kopci a potom ticho.

Ticho, ve kterém před námi ležel Král Bánova.

Jelen, kterého mi darovaly hory. A vzpomínka, kterou si ponesu celý život.

Martin H.

Zažít jelení říji ve slovenských horách můžete i vy. Prohlédněte si lov jelenů na Slovensku s HEMING a proberte s naším týmem své představy o lovecké výpravě.