Lov kozorožce Beceite ve Španělsku

Poddruhy kozorožce španělského jsou pojmenovány podle pohoří, kde se vyskytují, a tedy Gredos, Ronda, Beceite a Sierra Nevada. Kozorožci Beceite mají velké a prstencové rohy, které se rozšiřují do stran jako křídla letadla, což je vlastnost, která je odlišuje od ostatních poddruhů kozorožců ve Španělsku. Pohoří Beceite, které dosahuje nadmořské výšky 300 - 1200 m, se nachází na východním pobřeží a je relativně blízko měst Valencie a Barcelona. V současné době je tento kozorožec velmi vyhledávaný. Jelikož jsou tyto hory relativně nízké, lov se odehrává v husté vegetaci sestávající z keřů, dubů a borovic. Kolorit krajiny doplňuje také tradiční španělské zemědělství s charakteristickými terasami s vinnou révou a pomerančovníky odděleny kamennými zdmi. Nejlepší oblasti pro lov Beceite jsou oblasti patřící do provincií Castellón a Teruel, které hraničí s národní rezervací Tortosa Beceite. Jde o nejlepší a původní lovecké oblasti pro kozorožce Beceite, které byly léta spravovány tak, aby dnes byly loveny se 100% úspěšností. Území jsou kolébkou španělských kozorožců, kde již před 28 000 lety místní předkové praktikovali lov jako způsob života, jak je možné pozorovat na jeskynních malbách v této oblasti.

Období lovu kozorožce Beceite je od října do května. Nejlepší lov je však během říje v listopadu. Počasí závisí na zvoleném měsíci, obecně lze očekávat příjemné středomořské počasí, ale v duchu "není špatného počasí, pouze špatně oblečený myslivec", doporučuji zkontrolovat počasí před odchodem na zájezd a přizpůsobit se jak loveckým, tak civilním oblečením. Jak je u horských zvířat zvykem, kozorožec je plachý a zároveň velice ostražitý. Po tisíciletích pronásledování lidmi, orly, liškami, vlky, rysy a jinými predátory si vyvinuli mimořádně bystré smysly. Čich a sluch jsou fantastické, zatímco jejich zrak je opravdu třída sama o sobě. To vše spolu s terénem, ve kterém žijí z nich dělá velmi důstojného soupeře a žádoucí trofej. Samotný lov je klasický horský lov, který probíhá po celý den s týmem profesionálních loveckých průvodců, kteří dokonale znají terén, preference zvířat a také jejich četnost a polohu, informace nezbytné k dosažení úspěchu při lovu. Pomocí výkonného pozorovacího dalekohledu nebo kamer s „ultra zoomem“, lovec a průvodce vyhodnotí kvalitu trofeje. V této chvíli může být vaše vzdálenost od požadovaného kozorožce jakákoli - od několika stovek metrů až po několik kilometrů. Lov začíná v podobě aktivní šoulačky, o které mnozí myslivci věří, že se povyšuje nad všechny ostatní formy lovu. Cesta k vytoužené trofeji není snadná, trasa pro okolní terén může být kritická, protože se častokrát může stát, že lovec nebude mít s kozorožcem žádný vizuální kontakt po dlouhou dobu.

Vzhledem k počasí a povaze lovu je důležité mít vhodné oblečení, dostatečně prodyšné při nezbytné chůzi. Základem jsou vrstvy kvalitního funkčního oblečení a také pevná vysoká obuv. Zvěř se loví na různé vzdálenosti, proto je důležité být připraven na různé střelecké situace a vzdálenosti. Doporučuji kalibry s plochou dráhou letu právě v případě střelby na větší vzdálenosti. Osobně jsem použil svůj oblíbený kalibr 6,5x55 SE, i když připouštím, že na vzdálenost 362m by to vyžadovalo více dopadové energie, ale to už předbíhám k samotnému lovu.

Španělsko je známé svou úžasnou kuchyní a fantastickými víny. Paella, tapas, gazpacho či zrající sýry a zejména typická, vzduchem sušená šunka Jamon - to jsou jen některé z gastronomických zážitků, které vás čekají v zemi toreadorů. Pokud máte rádi skvělou gastronomii i během lovu, pak je Španělsko ideální volbou. Tato středomořská destinace je ideální také pro nelovecký průvod, nakolik lovecká oblast se nachází v blízkosti vzrušujících historických památek s fantastickými architektonickými možnostmi a bohatým kulturním životem. V duchu „objevuj a lov“ jsem posledně navštívil i klasické býčí zápasy, ostatně musíte zažít všechno, ale přiznávám, že dojmy byly poněkud rozpačité. S přáteli jsme se shodli, že i přes vysoké umělecké provedení více než čtyřhodinového programu, jednou za život stačilo.

Jak jsem ulovil svého kozorožce Beceite? Takto…

Druhý lovecký den jsme se odpoledne vydali do lokality, která nám byla dobře známá a kde jsme při každé vycházce nacházeli pobytové znaky kozorožců. Asi po hodině jízdy z haciendy v horách dorazíme ke staré hospodářské usedlosti, kde necháme auto, dále pokračujeme už jen pěšky. Ze zadního sedadla si vezmu svůj lovecký batoh s puškou a očima zkontroluji doprovod i kameramana Petra. Tiše otevíráme starou kovovou bránu a od nohy k noze se hýbeme krajinou. Čas od času se zastavíme a přes mezery alejí stromů pozorujeme terasová políčka, zda nespatříme trofejního samce. Po asi půl hodině klidné chůze dorazíme na sráz útesu a před námi se otevře celé údolí, takový ten kýčovitý výhled na krásnou členitou krajinu, kde na každém místě fantazie ruku v ruce s loveckou horečkou generuje hned několik trofejních samců. Když jsem sáhl po pozorovacím dalekohledu, nešlo si nevšimnout Petrova blaženého pohledu, jak se jeho kameramanské oko rozplývá nad fotogenickou krajinou. V té chvílí mě však doprovod šťoucháním varuje, že pod námi se nachází stádo kozorožců. Volným zrakem najdu místo a přes dalekohled nacházím pár kusů na skalním masivu pod námi, vidím jen mladé samce se samicemi.

Skutečnost, že dospělí samci, jak je známe z našich zemí, taková stáda netvoří, mě nechává chladným. Výjimka však potvrzuje pravidlo! Bokem od stáda nacházíme dospělého samce, který již od pohledu vykazuje medailové hodnoty. „Silver, hundred percent silver, minimum.“ hodnotí Jaime statného samce, který se mezitím stal součástí stáda. Tato informace v kombinaci s tónem jeho hlasu mi zvýšila tepovou frekvenci, která vyskočila o několik dalších čísel, když mi dálkoměr ukázal 370m v zorném poli. Přepočítávám v hlavě všechny vstupní informace, protože skutečnost, že moje balistická věž byla nastřelena na max 300 m, mě znepokojila stejně jako ostrý úhel a nárazový vítr. Ani jsem o tom nepřemýšlel a Jaime mi připravil na okraji útesu svůj batoh na relativně rovném terénu pro zaujetí střelecké polohy ležmo a Petr rozložil stativ pro kameru. Mé vnitřní pocity se zcela neshodovaly s mým sebejistým vzhledem, když jsem v pánech probudil dojem, že jsem se za těchto podmínek odvážil ulovit kozorožce. Zahodil jsem všechny pochybnosti, složil batoh a sundal z něj svou oblíbenou kulovnici, kterou jsem uložil do připraveného batohu, a ve spěchu jsem zapomněl, že mám střelecké nožičky. Ještě jednou zkontroluji vzdálenost, která byla po přesunu na útes zkrácena na 366 m, zběžně vypočítám úhel a přidám pár cvaků na balistické věži, pomalu dýchám, kontroluji svou relativně vysokou tepovou frekvenci pod vlivem lovecké horečky. S Petrem za zády si odsouhlasuji jeho resp připravenost kamery. S výdechem mířím na lopatu a stisknu spoušť. Velkým údolím se rozlévá výstřel a já ve svém zorném poli vidím, že se celé stádo s mým samcem v čele přesouvá do husté vegetace. Každý jistě zná ten pocit, že udělal všechno správně, ale pozitivní výsledek se nedostavil hned. Toto byl ten případ. Byl jsem si jistý, že jsem ránu odpracoval dobře ve všech směrech, jediná věc, která mě vyrušila, bylo opomenutí natáčení samotného těla kozorožce. „Ano, měl jsem to dát víc na lopatku než za ni, vždyť kozorožec stál za mnou,“ komentuji kontrolu zásahu na kameře, kde byl zásah jasně vidět. Vysoká hodina, členitý terén a nejistota, zda nebudeme muset zvířata celé hodiny sledovat, nás donutila opustit stanoviště a vydat se na nástřel zkontrolovat barvu. Sestup do údolí nás na chvíli provedl náročným terénem a hustou vegetací. Marně jsme ve trojici hledali stopy barev na skalním masivu, vydali jsme se směrem k útěku kozorožce, když jsme po několika metrech zaslechli zvuk kopyt a mezi stromy spatřili mladého samce. Zkušený doprovod poznamenal, že tam, kde je mladý, bude také starý, a tak jsme šli na místo, odkud jsme viděli mladíka uskočit. Několik pohybů směrem ke svahu mi umožnilo vidět svaleného starého samce. Přiskočil ke mně Jaime a svorně jeden druhému v náručí na Petra křičíme, že ho máme, ať přijde k nám. Štěstí z úlovku vystřídala úleva, že zvíře netrpělo, koneckonců to bylo necelých 70 m od nástřelu, kdy projektil vpadl do těla těsně za lopatku v ideální výšce, prošel všemi životně důležitými orgány a vyšel ven před zadním pravým stehnem. Přijímám gratulace, kdy nezapomínáme ani na naše tradice tří zálomků. Na rozích krásného samce jsme napočítali 11 srůstů, co znamená jediné, zanechal dostatek potomků. Pár fotek na místě, či projev před kamerou a doprovod už nás pohání a připomíná nám zapadající slunce a cestu nahoru prudkým srázem. Trofej jsem dal spolu s kůží do batohu s odhodláním, že stejně jako při jiných horských lovech jsem připraven tento úlovek vynést sám. Po místy až lezeckém výkonu se dostáváme zpátky na plošinu, odkud jsem střílel, to už slunce zbarvilo krajinu do červena. Po baterce přijedeme k autu plní dojmů a zážitků, které jsem připravený vyprávět svým přátelům myslivcům nad vínem v haciendě. Rád bych ještě jednou poděkoval Jaimemu i Petrovi za jejich pomoc a společný čas, který zůstane v mé paměti, alespoň dokud mi bude hlava sloužit.

Po návratu do haciendy se mi dostalo vřelých gratulací a objetí od přátel, kteří na mě netrpělivě čekali u prostřeného stolu plného španělských pochoutek. Připili jsme si na úspěšný lov a vyměňovali si lovecké historky až do následujícího rána, ostatně jsem nebyl jediný, kdo uspěl. Můj kozorožec Beceite nakonec dosáhl zlatou medailovou hodnotu s počtem 226b CIC a tím se dostává na piedestal mých životních trofejí a zážitků. Lovu a lesu zdar!